Topolánek na Žofíně - Ne zcela prázdný, jistě falešný a zřejmě nechápající

Kdo by chtěl pomlouvat, že vystoupení není duševním dílem bývalého předsedy ODS a české vlády, měl by věřit tomu, že si Topolánek „před dvěma měsíci začal chystat téma tohoto projevu“. Text totiž vskutku ukazuje na mnohé topolánkovské rysy, když třeba hned v úvodu uráží téměř kde koho. Budiž ovšem poznamenáno, že zřejmě přeci jen pod dojmem slavnostní chvíle nikomu nechtěl dát „přes hubu“. Konečně typické pro Topolánka také je, když hovoří třeba o „grosstapu“, protože - jak známo - rád zabrousí do tohoto slovníku minulosti, třeba výroky o „noci dlouhých nožů“ či „Es kommt der Tag“.

Žofínský projev dnešního soukromníka a řadového člena ODS a jejího voliče, „dokonce i v Praze“, který se „opravdu nemíní nikam vracet“, trochu připomíná plamenná slova svazáckého „puberťáka mačkajícího si uhry“, který může vše kritizovat, protože za nic, ale opravdu za nic není zodpovědný. To však není případ Mirka Topolánka. Právě pro absolutní nedostatek sebereflexe a své role v politice zejména po převzetí vládní odpovědnosti ve vystoupení bývalého předsedy ODS nezbývá než vyslovit názor, že totiž Topolánek byl zcela určitě „falešný“. Proč je tak možné uvažovat? Protože Topolánek jistě není hloupý a nepochybně netrpí Alzheimerovou chorobou.

„Občanská demokratická strana existuje proto a možná jenom proto, aby bránila svobodu ve všech podobách!!!,“ říká dnes vznosně Topolánek. Co udělal pro svobodné a demokratické volby v roce 2006? Co že nehovoří o tzv. Kubiceho zprávě, která ovlivnila významným způsobem výsledky voleb? „Soukromí je nedotknutelné, ODS ho bude chránit. Tečka!“ – volá dnes. Nebylo slyšet, že by tento ochránce demokracie protestoval, když v Kubiceho zprávě byly hrubé a lživé výroky na adresu jeho politického soupeře Jiřího Paroubka a poznámky hodné StB o původu Tomáše Sokola.

Jestliže Topolánek podstatnou část vystoupení věnuje kritice Věcí veřejných, je to možná správný pohled, asi ano, ale musíme si uvědomit, že úspěch „Bártovy“ strany by byl nemožný, kdyby mu nepředcházela mizérie několika let vládnutí Mirka Topolánka. Nebyl to snad právě Mirek Topolánek i jeho různí pomocníci, ti technokraté zájmů, moci, peněz, kteří se sami charakterizovali do podoby Martina Bormanna, a společně přispěli k vytvoření patologického prostředí a znechucení občanů politikou? To tady je příčína vzniku a úspěchu populistického hnutí, jež mělo podle slibů voličům vyhnat politické „dinosaury“.

Nestala se náhodou Občanská demokratická strana „pouhým nástrojem technologů moci“ právě za předsednictví Mirka Topolánka za zády s pomocnou pravou rukou Markem Dalíkem? Neutvářela se vláda pod vedením Topolánka s použitím „pozitivní či negativní motivace“ poslanců Miloše Melčáka a Michala Pohanky? Patnáctidenní ministryně kultury v Topolánkově vládě – déle to nevydržela – Helena Třeštíková říká: „Šlo i o přeběhlíky, kdy se mluvilo o částkách, které mě fascinovaly, za které přeběhlíci změnili názor a podpořili koalici. Hovořilo se o desítkách milionů.“ Nakonec se může zdát, že ty desítky a stovky tisíc Víta Bárty jsou proti takovýmto praktikám pouhým všimným v politickém bufetu.

Mirek Topolánek říká, že se ODS vrátila k vládnutí, myslí tím své vládnutí, právě včas, aby zabránila „pádu do dluhové pasti a státnímu bankrotu“. Nemá smyslu rozebírat čísla, po Topolánkovi ostatně fakta i v různých debatách stékala jako voda po gumovém plášti. Skutečností totiž je, že se svým experimentujícím chemikem Mirkem Kalouskem v pozici ministra financí zadlužili zemi nebývale. „Vrátili jsme se, abychom uvedli do praxe reformní program,“ volá Topolánek a nechal přitom za sebou dluhy, které budeme ještě dlouho splácet. Zkrátka Řecko. Vždyť také tam cestu ke dnu začala pravice. Podivný reformní étos na úkor budoucích generací.

Je možné být kritikem idejí, které vyznává Občanská demokratická strana, je možné v politické aréně s těmito idejemi soupeřit. Problémem je, že Mirek Topolánek Občanskou demokratickou stranu ideově vyprázdnil a učinil z ní pouhý nástroj přístupu k moci. Politické a ekonomické. To je to, oč tu běží. Žádný ideální celek politických myšlenek a principů. A k tomu ještě požitkářství toskánských dovolených, pobytů v Berslusconiho vile, použití vládního letadla na lyžovačku se synem v Alpách nebo tance za zvuků techna nad hroby hrdinů v Národním památníku na Vítkově. Také to je Mirek Topolánek, jestliže si chceme „trochu si zavzpomínat, trochu se mrknout i do zpětného zrcátka, trochu bilancovat“.

Nejen Vít Bárta, ten „pitomec“, který to říká, zatímco jiní si to myslí, jak poznamenal Karel Schwarzenberg, provazuje biznis s politikou. Nebyl snad Bártovým předchůdcem na Ministerstvu dopravy – ve vládě Mirka Topolánka - také Aleš Řebíček, jímž v minulosti spoluvlastněná firma Viamont v době jeho vládního angažmá získala miliardové zakázky? A co desítky milionů Marka Dalíka, když mezi klienty jeho firem patřily i společnosti, které jsou na rozhodování politiků závislé. Například ČEZ nebo skupina J&T, která se ucházela o veřejné zakázky za miliardy? Kdepak, pozor na to, ať to nevyzní jako obhajoba V. Bárty, ani náhodou, ale není nakonec vlastně nejen „pitomec“, ale i břídil?

Ve svém projevu se M. Topolánek několikrát jízlivě vyjádřil na adresu „otce zakladatele“ Václava Klause. Nezbývá mu k odlišení nic jiného. Topolánek nikdy nebyl ideovým myslitelem, spíše jen praktickým a den ode dne a od problému k problému kráčejícím politikem. Nepochybně nemůže soupeřit koncepční ideou a musí si proto vystačit s několika - jistě pravdivými - tezemi, které jsou ovšem v kontextu jeho vystoupení – a jeho praktické politiky - jen nekorektní frází.

Proto od Topolánka zní pohrdavá slova o osvícených a vševědoucích tvářích otců zakladatelů, ošlehaných tvářích hrdinů velké transformační války, spokojených a obtloustlých tvářích smluvně opozičních kabrňáků. Jaké ODS byla jistě určena výzva, aby přestala čekat, co „poradí jejich taťka“? „Taťka zakladatel“, ten ze staré školy, totiž ještě ctí nějaké myšlenky. Novým pragmatikům je však bližší teze, že „žádná myšlenka není tak svatá, aby vzápětí nemohla být opuštěna“.

Mirek Topolánek dnes říká, že „Každé společenství se udržuje hodnotami, na kterých vzniklo. Ať už je to rodina, obec, stát, církev, podnik, sportovní klub, či politická strana. Bez nich je mrtvé.“ Největším problémem je, že Občanská demokratická strana je dnes skutečně jiným uskupením než bylo na svém počátku a než mu dávali do vínku jistě ne vševědoucí, ale vzdělaní a politicky profilovaní otcové zakladatelé. Byla to strana s jinými hodnotami, než vyznávají příznivci sociálně demokratického proudu, ale i ti snad uznají – při všech výhradách – jistá zásadovost, korektnost, noblesa tam byla.

Nepochybně zhrzený a svoji odpovědnost nepřijímající či vůbec nechápající Mirek Topolánek na sněmování Občanské demokratické strany na začátku svého vystoupení říká: „…ne, že by se mi po vás nějak dramaticky stýskalo…“. Urážky a arogance nasvědčují tomu, že vůbec nepochopil svoji vlastní roli v politickém požáru.

Těžko zhodnotit, zda se Občanské demokratické straně stýská po jejím bývalém předsedovi, „chlapovi s gulama“, který uvolnil stavidla pro „tluchořovské“ politické hrátky. A to už je téměř dno. Bože, jak hluboko jsme klesli. Zdá se, podle některých hlasů, které zazněly od členů ODS, že mnozí si to uvědomují a jiní přinejmenším tuší. Například předseda pražské organizace a poslanec Boris Šťastný při Topolánkově projevu ze sálu odešel. Předsedkyně Poslanecké sněmovny a první místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová Topolánka vymazala ze zřetele, když prohlásila: „Předsednické projevy jsem slyšela tři: Petra Nečase, Václava Klause a hosta Mikuláše Dzurindy.“

Nejde však jen o Občanskou demokratickou stranu. Z pozice levicové orientace by se mohlo říct: Čert to vem. Krize vládnutí, spojená s nejrůznějšími politickými a korupčními skandály, může ovšem získat mnohem širší rozměry a může přerůst v systémovou krizi. Její řešení potom pragmaticky nabídnou síly, pro něž „noc dlouhých nožů“ nebude jen hloupým žvástem. Snad zkušenost s topolánkovsko - dalíkovsko - toskánskou politikou (jak píše Miroslav Macek), jejím důsledkem Věcmi veřejnými a dalšími účelovými stranami dá voliči dostatečné poučení.