Reakce na místní ,,asadovce"

obrazek
31.7.2012 23:54
Dovoluji si tímto stručným článkem reagovat na reakce příznivců syrského prezidenta Bašára Asada u mého článku ,,Intervence do Sýrie je rozumné řešení“. Pomyslnou osnovu jsem si utvořil na základě názorově odlišné práce pana Martina Duchoslava ,,MF DNES se zastává teroristů a vyrábí si fakta“.

     Rozhodně nepatřím mezi skalní ,,fanoušky“ Mladé fronty DNES. Samozřejmě mnoho jejích výtisků prošlo mýma rukama a musím souhlasit, že redaktoři tohoto deníku se vyjadřují velmi velmi subjektivně a jednostranně. Otázkou je, zda je oprávněné je za takové vyjadřování napadat. Obávám se, že s tím, jaký člověk sedí v redakci MF DNES nic nenaděláme, a může se nám to sebevíc nelíbit. Každý máme právo se svobodně vyjadřovat, bez ohledu na svou pracovní pozici, u novinářů by podle mě mělo toto právo hrát zásadní roli!

     Často je zde napadáno tvrzení, že jsou zde dva póly - ,,demokratické“ USA a ,,nedemokratické“ Rusko. Také bych toto dělení neuznával. Rusko podle mě splňuje veškeré faktory demokratického státu s pluralitním politickým systém a je čistě občanskou záležitostí, kolik procent dostane Jednotné Rusko. Nemyslím si, že by volby v Rusku byly zmanipulované. Spojené státy americké vznikly na základě Deklarace nezávislosti, která vytvořila první demokratický správní celek své doby a demokracie v USA je nepochybně tou nejvyspělejší demokracií na Zemi a její fungování nebylo nikdy narušeno. Bylo také udáváno, že je špatné kritizovat ruské vojenské prostředky pro Asadovu armádu. Ano, noviny poukazují jak na dodávání ruských zbraní pro vládní jednotky, tak na dodávání amerických zbraní pro povstalecké jednotky. Je podle ,,asadovců‘‘ naprosto správné, aby Rusové posílali Asadově armádě vojenský materiál, a naprosto nepřijatelné, aby Američané posílali takový materiál povstalcům? Myslím, že zde není co komu vyčítat.

      Pokud jde o zastoupení v parlamentu, Asadova strana Baas, vedoucí subjekt Národní fronty pro pokrok, má podle dostupných informací parlamentní většinu a v současné době se na vládě podílí společně s dvěma komunistickými stranami, taktéž začleněnými v Národní frontě pro pokrok. Je již pravidlem podporovatelů Asadovy vlády, že označují syrskou opozici za teroristy vedené Muslimským bratrstvem. Avšak co já vím, tak největší opoziční PARLAMENTNÍ unie Lidová fronta pro změnu a svobodu, je z většiny zastoupena Syrskou národně sociální stranou, která se hlásí k hodnotám svobody vyznání a odmítá zvýhodňování muslimských občanů.

     Je samozřejmé, že se ozývají i demonstranti na Asadovu podporu a je správné, když o těchto proasadovských aktivitách média informují. Rozhodně nemají stejnou váhu jako protesty proti režimu, tudíž nemohou být upřednostňovány.

     Někteří mají stále plná ústa gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a vykřikují, že je nedemokratický a autoritativní. Gruzínské politické téma je samotné velmi složité, avšak nepopiratelné jsou volby, které potvrdily pozici Saakašviliho výsledkem 53,47% a jeho UNM (United National Movement - Jednotného národního hnutí), hlásícího se k liberálně konzervativním hodnotám, v parlamentních volbách se ziskem 59,18%. Paradoxně bych přirovnal politickou sílu UNM a Saakašviliho k Putinovi a Jednotnému Rusku. V obou případech jde o demokraticky zvolené subjekty a osobnosti.

     Zaznělo také, že nejsou objektivní důkazy o tom, že Asadovi vojáci ,,úmyslně“ zabíjejí povstalce a občany. Obávám se, že pokud dostanete nařízení ve stylu ,,oni budou střílet, střílejte taky, potlačte je“, nebudete pochybovat o tom, že úmyslně zabíjíte. To byl argument srovnatelný s popíráním holocaustu. Aktuální situace v Sýrii není westernová hospodská rvačka, ale občanská válka a bylo by na čase, aby si to naši ,,skuteční demokraté“ uvědomili!

Lukáš Jadrný
Jsem zastánce demokracie a humanismu. Věřím ve slušnost a spravedlnost. Jsem člen organizace Mladí sociální demokraté. Mou životní inspirací je třetí cesta (Tony Blair).

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

martin-duchoslav

Dobrý den,

jak jste požadoval, posílám zajímavé odkazy na některá fakta uváděná v mém článku. Pro některé milovníky ozbrojených převratů (Vás nepočítám, máte podle mě rozumné názory, s kterými lze polemizovat) to možná bude šok:

 

http://www.infowars.com/al-qaeda-rebel-pictured-with-un-observers-in-syria/

http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/africaandindianocean/libya/8861608/Libya-Al-Qaeda-flag-flown-above-Benghazi-courthouse.html

http://www.prisonplanet.com/hillary-clinton-admits-us-and-al-qaeda-on-same-side-in-syria.html

 

P.S. Co se týče oněch voleb v Sýrii, dával jsem je do konstrastu s jinými zeměmi na Blízkém východě, kde takový institut nemají, protože veškerou moc má v rukou monarcha a jeho jakýsi "poradní sbor moudrých". To, že v Sýrii vůbec takový základní demokratický jev existuje, i když pochopitelně s jistými specifiky, a je společensky institucionalizovan a obyvatelstvem akceptován, považuji jednoznačně za pozitivní součást politiky reforem B. Asada a pokrok tohoto státu ve srovnání se zeměmi tohoto těžce zkoušeného regionu. Je jednoduché abstrahovat samu myšlenku demokracie a její ideální, akademickou  podobu aplikovat na kterýkoli stát světa. Jak jistě uznáte, tak jednoduché to není a nikdy ve světě nebude. Přesto je mi vaše "havlovské" (neberte to prosím jako urážku) pojetí demokracie a lidských práv něčím sympatické, možná proto, že takové myšlení a obecně idealismus je člověku vlastní. Já jsem jen chladně racionálně a pragmaticky uvažující jedinec, a rozhodně si nedělám patent na pravdu, jen to přísně hodnotící, ideálů oproštěné racio ve mně zkrátka převládá.

                                                                                               

Lukáš Jadrný

     Pane Duchoslave, samozřejmě chápu vaše pojetí odlišného vývoje, když zastáváte názor, že demokracie západního typu (velmi nerad používám slovo ,,západní“/,,východní“ dělení světa) nemůže být praktikována v zemích jako je Sýrie. Určitě souhlasím, že v arabských zemích je odlišní kultura, styl života a zejména životní priority, kde může hrát hlavní roli náboženství. To však lidem nesmíme odpírat, a stejně tak nesmíme nikomu odpírat touhu po svobodě a demokracii. Kdyby v Sýrii existovalo pár desítek ,,disidentů“, kteří budou psát ilegální časopisy, ať už muslimské nebo liberální, dostanou se do vězení a budou trpět za svobodu svého národa. Pokud se však demokratické ideje rozšiřují ke statisícům lidí, pak přeci není možné jejich myšlení potřít. Na jednu stranu říkáte, že v Sýrii probíhají demokratické volby, ve kterých si Baas získal většinu, a na druhou stranu nepopíráte, že zde demokratické principy nefungují, když říkáte, že zde nelze demokracii praktikovat. 

     Srovnání s demonstrací v Bahrajnu – ano, povstání bylo potlačeno a je tu ticho po pěšině. Pokud by ticho po pěšině nebylo, nepochybuji, že by byl přístup mezinárodního společenství odlišný od toho v Sýrii. 

     Samozřejmě v intervencích se hledají národní zájmy, a možná i proto, že v Sýrii USA neshledávají své dostatečné zájmy, váhají a váhají a váhají. A já říkam, je to špatně. Hlavním motivem musí být humanitární akce, pomoc utlačovaným, pomoc rozvíjení demokracie po celém světě. 

    Prosím vás, poskytněte mi zdroj informací o vlajkách al-Kájdy na soudních budovách v Libyi. Tato informace mi není známá a budu vám za fakta vděčný.

martin-duchoslav

V roce 1963 se BAAS skutečně dostala k moci, ale nezapomínejte, že někdy od roku 1949 zde docházelo k různým střídáním vlád, převratům atd. V kontextu Blízkého východu není násilné převzetí moci ničím neobvyklým. A nejen v Sýrii existovaly a existují autoritářské strany, takže BAAS nemá v tomto případě "exkluzivitu".

martin-duchoslav

Dobrý den,

díky za reakci (viz diskuse "Intervence do Sýrie je rozumné. Já se vždycky snažím být věcný a stavět na faktech a z nich vyplývající analýzy než na emocích, spekulacích, či dokonce (polo)lžích, jako to dělá tuzemský mediální mainstream. Ačkoliv s Vámi nesouhlasím, je mi sympatický Váš univerzalistický idealistický, na humanistických idejích založený pohled na svět. Takový proud koneckonců patří do demokratické levice, s jejímiž fundamenty se ostatně ztotožňuji.

Nicméně, někdy je lepší být chladným pragmatikem a nenechat se svést svými ideály tam, kde nemají své místo. A to je třeba případ Sýrie a obecněji oblasti Blízkého a Středního východu. V těchto případech bychom měli uvažovat v intencích menšího a většího zla a porovnávat země co do politického a společenského vývoje přísně v kontextu daného regionu. Když např. porovnáte úroveň politických práv, úroveň ochrany menšin, ústavy apod. Sýrie s ostatními zeměmi regionu, vychází z toho nadprůměrně dobře. Myslíte, že v absolutistické Saúdské Arábii nebo Kataru byste mohl hlasovat v referendu, a navíc o ústavě? Myslíte, že ve vládě by sunnitští wahhábisté snesli křesťana? Nebo že by povolili parlamentní volby, kdy by mohlo dojít ke ztrátě většiny jedné strany? (to by ovšem politické strany musely v těchto monarchiích vůbec existovat, že, jsou zde jen jakési poradní orgány monarchy jakožto alespoň nějaký formální korektiv).

Vzpomínáte, co se stalo nedávno v Bahrajnu, kde se demonstrovalo za lepší životní podmínky? Demonstrace byla násilně rozeštvána, tvrdě umlčena. Prezident Asad naproti tomu několik let provádí systematické politické, ekonomické a společenské reformy s cílem poskytnout Syřanům lepší podmínky pro život, a dokonce několikrát vyzval zástupce opozičních sil, aby se k národnímu dialogu o budoucnosti země přidali. Někteří však raději sahají po zbraních než po argumentech. Souhlasím, že BAAS je státostranou ovládající většinu složek společnosti, ale jsou tu právě ony korektivy v podobě referenda, reforem, parlamentních voleb atd. Zkuste se o tomto bavit s wahhábisty v Perském zálivu, myslím, že by Vás po 50 ranách bičem na něco takového velmi rychle přešla chuť. Nezapomínejte, porovnávat musíme porovnatelné, nikoli západní demokracie se státy Blízkého východu.

Jinými slovy, můj pragmatický pohled na věc mi říká, že je to právě politická stabilita, jež je základní podmínkou přežití země v třaskavém prostředí Blízkého východu. A fakta říkají, že Sýrie stabilní dlouhodobě byla, než ovšem do ní začaly zasahovat cizí síly s cílem svrhnout tamní sekulární, umírněný islám praktikující režim. Můj rozum mi také říká, že na základě předchozích invazí, tj. do Afghánistánu, Iráku, Libye, nedošlo ke zlepšení podmínek života obyvatel, a už vůbec ne k posílení jejich stability a bezpečnosti. Proč bych tedy měl věřit tomu, že v případě Sýrie tomu bude jinak?

Nechci se příliš opakovat, vše důležité máte v mém předchozím článku, každopádně já zde vidím místo mediálně vytvořeného "arabského jara" a povstání za větší svobodu a demokracii jistý vzorec jednání, jehož záměrem je pod vylhanými záminkami svrhnout vybraný režim. Znovu, kde máte jistotu, na základě předchozích zkušeností, že to, co přijde potom, bude pro běžného obyvatele lepší, demokratičtější, svobodnější? Tu jistotu nemáte nikdy, jisté ovšem je, jak ukazuje libyjský příklad i jiné, že taková země se stává rejdištěm teroristů, místem mnohem nebezpečnějším pro život. Je toto v zájmu lidí, jichž se taková násilná změna poměrů dotýká? Domnívám se, že jistě nikoliv.

To, že situace nejen v Libyi jde od desíti k pěti, je např. i to, že nad soudními budovami vlají nyní černé vlajky se znakem Al-Kájdy. To by mělo být memento pro celý pokrytecký Západ v čele s USA, kteří si od svržení Kaddáfího slibovali lepší, svobodnější a demokratičtější Libyi. Mimochodem, nemělo se právě s Al-Kájdou bojovat ve válce proti terorismu? V Afghánistánu ano, v Sýrii s ní Západ bojuje bok po boku, jak ostatně připustila americká secretary of state of H. Clintonová. Absurdní, paradoxní, nemožné? Výběr nechám na Vás.

 

 

schlimbach

Pane Jadrný, teď se musím také smát. Referendum nejsou volby? Nepotvrdil ho národ ve funkci? Po svých zkušenostech s demokracií v USA, s mírovou politikou Západní civilizace, manipulací mainstreamových médií jsem velmi zdrženlivý v tom, abych jim věřil. Zásadně jsem proti vměšování se do vnitřních záležitostí cizích zemí a to obvzvlášť tehdy, když výše uvedené subjekty "řvou" něco o záchraně demokracie -(

 

Lukáš Jadrný

Promiňte, ale musím se smát. Vy zřejmě vůbec neznáte základní informace o politickém vývoji v Sýrii. Strana Baas se k moci dostala NÁSILNOU cestou v roce 1963. Byl to puč jako reakce na předchozí dva roky vlády, která zrušila zákony znárodňující průmyslové podniky atd. Militaristické křídlo strany tehdy vedl Háfiz Al-Asad (Bašárův otec) a porazil civilní křídlo Baasu v ozbrojeném konfliktu. 

Mezi informace vám neznáme určitě patří i fakt, že Asadova Sýrie bojovala na straně USA v Perském zálivu a vždy stála proti Iráku! Na to ale páni ,,spravedliví" rádi zapomínají. 

Produkujete jen takové informace, které se vám hodí, pane Shlimbachu. A s prominutím, Bašár Asad nebyl zvolen prezidentem ve volbách, ale v referendu...a navíc V ROCE 2007, což je pět let dozadu. A v porovnání s Asadovými procenty dostala strana Baas V ROCE 2012 o polovinu méně (důvěru cca čtvrtiny Syřanů).

schlimbach

Když pane autore uznáváte legálnost a legitimitu voleb, kde je tedy v Sýrii pravda podle vás, když Assad byl zvolen, stejně jako jeho parlament ve volbách a má většinu v parlamentu. není tedy právem státu se bránit všemi prostředky, pokud jiná strana se chce k moci dostat ne skrze volby, ale skrze násilí?

Asi by bylo dobré si toto ujasnit.