Lenka Procházková a další: Nárok na církevní restituce je postaven na lži - rozšířeno!

Tak především, kolik toho chce pravicová vláda církvi vydat:

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Stat-chce-cirkvim-vydat-pozemky-o-rozloze-Libereckeho-kraje-Dokumentaci-zrejme-nikdo-necetl-230934

Původní článek spisovatelky Lenky Procházkové v Literárních novinách: http://www.literarky.cz/domov/spolecnost/6680-cirkev-nema-na-restituce-pravni-narok

Reakce kardinála Vlka: http://www.literarky.cz/domov/politika/7024-restituni-pohadky-a-argumenty

Odpověď Lenky Procházkové:

Nárok na církevní restituce je zbudován na lži

Čtvrtek, 01 Prosinec 2011 15:47 Lenka Procházková

Vážený pane kardinále, přečetla jsem si Vaši reakci na můj článek Církev nemá na restituce právní nárok. Nepřekvapilo mě, že jste se ozval, čekala jsem to.

Chápu Vaši mnohaletou starost o finanční zajištění života a práce katolických duchovních. Překvapuje mě ale to, že při své vzdělanosti stále vycházíte z chybné premisy, že takzvaný církevní majetek měl před únorovým převratem v roce 1948 soukromoprávní charakter.

Ve zmíněném článku jsem se pokusila čtenářům podat historický výklad vztahu stát a církev, ale zřejmě jsem byla příliš stručná, když jste mi vytkl, že probírám především přelomovou dobu Josefínskou a vynechávám právní poměry v pozdějším Rakousku-Uhersku. To opomenutí nebylo účelové ale praktické, neboť majetkové postavení církve nebylo legislativně pozměněno. Právo církve uznávané státem na užívání kostelů a dalších staveb mělo i nadále povahu veřejnoprávní, takzvaný majetek katolické církve neměl vlastnické atributy a dispozice s ním byla stále výrazně omezena. Souhlas s prodejem, převodem či nákupem vždy musela dát státní správa. Novinkou bylo zavádění pozemkových knih, na jejichž existenci mě jako bývalý archivář upozorňujete a vybízíte mě, abych navštívila Pražské arcibiskupství a ověřila si na kopiích, co vše bylo katolické církvi připsáno. Děkuji za nabídku a možná ji využiji, abych si potvrdila, že na stránkách B jsou jako subjekty zapsány jednotlivé církevní instituce (např. kostely, kongregace, nadace). To, že nebyly soukromými vlastníky, ale právnickými osobami, jejichž nakládání s majetkem podléhalo státní správě, nezavedl totalitní režim, tak tomu skutečně bylo už od Josefa II., stejně pak za Rakouska-Uherska, za první republiky i později. Teprve federální poslanci odhlasovali v roce 1992 zákon, který vydával (daroval) majetek řádům a kongregacím do soukromého vlastnictví, a tím se stát vzdal dohledu nad jeho dalším užitím. Skutečnost, že nešlo o restituce, už precizně rozebralo několik erudovaných právníků Univerzity Karlovy. Snad jejich rozklady znáte. Pokud ne, je od Vás až urážlivé, když vytýkáte jim i mně komunistické myšlení. Pokládám to za známku toho, že musíte být zoufalý, jinak byste se k podobným útokům jistě nesnížil. Takže Vám za svou osobu odpouštím tu unáhlenost a navrhuji, abychom nadále komunikovali bez podjatosti. V minulosti jsme oba patřili k NO (nepřátelským osobám vůči režimu), nepěstujme si tedy nyní nevraživost vůči sobě. Vy, jako církevní hodnostář a já, jako spisovatelka, můžeme pro duchovní a mravní obrodu národa, po které usilovně voláte, udělat asi víc, budeme-li hledat to, co nás spojuje, než když se zakopeme na nepřátelských pozicích.

Pro uchopení společných cílů mohu konstatovat, že sdílím Vaši touhu osvobodit církev od státu. Vývoj českých dějin k tomu směřuje už dlouho. Příklad jiných zemí však ukazuje, jak je věc složitá. Proč? Především proto, že osvobozená církev musí být nějak financována, když ji přestane dotovat stát. Někde se ujala církevní daň, jinde církevní poplatky, což je obdobné. Chápu však Vaši obavu z toho, že v České republice by vybrané příspěvky asi nestačily ani na platy duchovních, natož na církevní školy, případně ještě na charitativní činnost. Z tohoto hlediska je Váš dvacetiletý zápas o „restituce" srozumitelný, z hlediska právního a mravního je ale neobhajitelný, neboť je postaven na lži. Když profesor Masaryk kritizoval padělané Rukopisy a byl za to veřejně napadán, hájil se tím, že hrdost národa nemůže být zbudována na podvodu. Pro mě osobně je tento jeho výrok celoživotním krédem.

Ze zkušenosti vím, že mnozí katoličtí duchovní dokázali v době totality vzdorovat lži a trpět pro pravdu, některé jsem měla tu čest poznat. Už v minulém článku jsem ale psala, že „naše" katolická církev udělala osudovou chybu, když okamžitě po „převratu" začala usilovat o majetky, které jí už dvě stě let nepatřily. Jsem si téměř jistá, že kdyby tehdy nepokrytě přiznala, jak se věci mají, neztratila by příznivce, které pak postupně ztratila a nalezla by sponzory, které dnes už asi nenalezne. No dobře, co bylo, bylo, ale co s tím teď, když plán, který vláda vypracovala, je neprozřetelný, vynucený nátlakem a odmítaný většinou občanů. Jejich nevraživost vůči církevním nárokům stále roste a na rozdíl od nedávné doby, kdy jsem psala první článek, si dnes, po reakcích na něj, začínám myslet, že ta nevraživost může přeskočit i do parlamentu. Co uděláte, pane kardinále, pokud poslanci ten plán neschválí? Máte pro finanční zajištění katolické církve nějakou alternativu B? Pokud nemáte, není na čase ji po dvaceti letech začít promýšlet? Už ne podle propočtů, co byste na svou potřebnou činnost od státu chtěli dostat, ale jako minimalistické vlastně nouzové řešení, které umožní, aby katolická církev v Čechách vůbec přežila. Vzhledem k vývoji světa bych jí, i nám, to přežití z celého srdce přála! To není ironie, ale uvědomování si blížícího se bodu zvratu.

Jistě i Vy cítíte, že čas se zrychluje a že ten štít, poněkud zprohýbaný a místy děravý po všech historických peripetiích, už drží pohromadě z posledních sil. Neplýtvejte jimi tedy bojem o majetky. V sázce je dnes už mnohem víc. Možná dokonce nejvíc od doby, kdy zanícený židovský rabi Ješua z Nazareta putoval kolem Galilejského jezera a svými promluvami uchvacoval srdce lidí...

S přátelským pozdravem

Lenka PROCHÁZKOVÁ

...A KOMENTÁŘ ANONYMNÍHO UŽIVATELE FACEBOOKU:

STAV OD 18. DO 19. STOLETÍ

Habsburkové zahájili mohutnou ofenzívu proti církvi, aby z ní učinili poddajný nástroj státního absolutismu. Již roku 1641 vydal Ferdinand III. tzv. placetum regium, jímž vázal publikování papežských bul na předchozí královský souhlas, a tím vytvořil podmínky pro izolování církve v habsburských državách od Svatého stolce. Karel VI. Zakázal církvi roku 1723 získávat nemovitosti. Marie Terezie dala církev pod tuhý státní dozor, zejména správu diecézního a řádového jmění. Církevní nadace byly věnovány armádě a školství. Zádušní jmění bylo zatíženo kontribucí. Josef II. ještě více zostřil státní dohled nad církví.

S odůvodněním, že většina církevního majetku vznikla z darů bývalých panovníků, zavedl do josefínského státního práva ustanovení, že "církevní statky nepřestaly být statky státními". Církevním orgánům ponechal jen řízení jejich hospodářského provozu pod státním dozorem tak, aby církevní statky byly spravovány a užívány přesně tak, jak si to přál panovník. Jeho nové placetum regium z roku 1781 odňalo papežům téměř všechnu moc nad církví na území jeho říše.

Roku 1781 zrušil všechny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním vědeckou činností, zdravotnictví nebo charitou.

Sekularizace jím provedená se dotkla více než poloviny všech klášterů. V letech 1782 až 1787 zrušil v Čechách celkem 71 mužských a ženských klášterů. Jejich majetek byl vyvlastněn a ze jmění těchto zrušených klášterů zřídil zemské náboženské fondy, později sloučené do Náboženské matice, úroků z nichž mělo být podle jeho rozhodnutí používáno pro některého církevní účely, zejména k zabezpečení příjmů kléru vzhledem ke zrušení desátků. Kromě toho se z těchto náboženských fondů financovalo zvyšování počtu farností a stavba vesnických kostelů. V Čechách bylo zřízeno 250 nových farností. Lze odhadnout, že po reformách Josefa II. pokleslo církevní vlastnictví pozemkového fondu z 10 % asi na 3 % půdního fondu dnešní České republiky.

Roku 1809 nařídil František II. Církvi vydat všechno zlato a stříbro z kostelů státu, aby získal finance na svoje vleklé války. Církev tak přišla o velké množství vzácných kalichů, monstrancí a jiných klenotů, které jí zbyly po husitských válkách a které vytvořilo barokní umění.

Revoluce v roce 1848 osvobodila církev z nejtužší formy státního dirigismu začalo se hledat vyváženější uspořádání vztahů mezi státem a církví. Konkordátem mezi státem a církví byla církev znovu uvedena do správy svého majetku. Rakouský stát si však přitom vyhradil jistý vliv na církev, a to jak vzhledem k postavení katolické církve jako veřejné korporace, tak s ohledem na podporu poskytovanou státem katolické církvi. Státní předpisy č. 162 ř. z. ze dne 20. června 1860, byly ponechány v platnosti ustanovením § 51 zákona č. 50 ř.z. ze dne 7. května 1874 i po zrušení konkordátu a platily i v první Československé republice.

Nový vztah mezi státem a církví byl hledán v letech 1848 - 1874 a nakonec byl upraven několika zákony z roku 1874.

Církvi bylo obnoveno právo zakládat nadace, byla zrušena státní kontrola nad hospodařením církve a byly upraveny vnější právní poměry církve. Kněží přestali být považováni za jistý druh státních úředníků, stát si však ponechal rozhodující vliv na ustanovování nových biskupů, což byli většinou Němci, loajální vůči panovnickému domu. Z toho pak také pramenila nechuť českého lidu k církvi po převratu v roce 1918. Církev byla považována za prohabsburskou a nechápalo se, že církev se takovou stala v důsledku několika staletí systematického podřizování církevních zájmů zájmům státním.

Protože patronátní vztahy namnoze zanikaly a náboženský fond nestačil financovat platy kněží, vyvstal naléhavý problém ekonomického zabezpečení chodu církevních institucí. Náboženský fond začal být dotován ze státních prostředků. Obstarávání nových finančních zdrojů pro církev, zejména na stavbu nových kostelů, placení farních zaměstnanců a na jiné potřeby farností, bylo vyřešeno uzákoněním tzv. kostelní konkurence. Ta znamenala, že všichni obyvatelé farnosti, kteří nehlásili k určitému náboženství, byli povinni přispívat formou kostelní přirážky k obecní dani na náboženské potřeby své farnosti. Tuto povinnost měly i právnické osoby sídlící ve farnosti. Pro chudé farnosti byl přijat tzv. kongruový zákon, který zavedl tzv. kongruu. To byl státní příspěvek k příjmům chudých duchovních. Smyslem kongruí bylo vyrovnat sociální rozdíly v příjmech kněží bohatších a chudších farností.

Jo ale tento pán (Ladislav Kocour)  má ještě brisknější analýzu: http://kocour.blog.idnes.cz/c/240127/Cirkev-zadny-majetek-nevlastnila-restituce-je-tunel.html

trošku zevrubněji totéž z jiných zdrojů tvrdí zde na Vaše věc pan Matlas: http://www.vasevec.cz/blogy/cirkev-restituce#comment-19507

Dále je na kauze velmi zvláštní to, že pokud všichni víme, tak rstituce se týákaly odjakživa jen fzických osob, nikoliv právnických. V jistých velmi dobře zasvěcených krtuzích je vak velmi dobře známo, že veškeré snahy o proměnu chápání práva v této záležitosti vzešlo z biskupské konference v Bavorku (tuším v 60. letech, která se rozhodla nejen znovu nabýt ztracený majetek, ale dostat do protiprávního postavení i veškeré akty socializační a znárodňovací - a de facto vytvořila dlouhá desetiletí trvajícím úsilím své lobby onu právní deviaci, kdy nad všemi právy ční právo majetkové a nikoliv lidský život a už vůbec se nepočítá, že socialistický vlastník do majetku leccos vložil, takže restituent přichází k hotovému, modernizovanéu  to bez vypořádání vzíájemných nároků.

opsáno z netu pro osvěžení paměti..(převzato z:.http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=16884&ID_from=62659279&dir=-1&auth) Federální shromáždění ČSFR v roce 1991 schválilo výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností. "Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší," zdůraznil! Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku. Upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty, jak tvrdí ti kteří se těší na příspěvky do stranických kasiček a konta jedinců. Posudek z roku 1998, který vypracovala Právnická fakulta UK říká, že církve od roku 1771, tedy od vlády Josefa II., měly majetek propůjčeny státem, a s tím nakládaly. Poukázal na to, kolik peněz se každoročně vydává na církve a náboženské organizace ze státního rozpočtu - jsou to obrovské částky. Od padesátých let jsou veškeré u nás registrované církve a jejich hodnostáři nejen služebníky božími ale zaměstnanci státu! (toto je to co jsem vyčetl z běžných zdrojů)Ročně nás stojí náklady na jejich mzdy 2,65 miliardy Kč! V brzké době to bude 3,1 miliardyKč! Kalouskova výhoda pro stát spočívá v tom, že církve již nebudou placeni z daní ale ročně se jim po vydání lesů a polností či movitého majetku bude platit 2,2 miliardy Kč! A to po dobu 60let!!! Dojdeme tak částky blýžící se až bezmála 300 miliardám!!! Je to nemorální a odporující všemu učení Krista a pro církve to je návrat do doby odpustků a desátek i kdyby děti národa chodili bosy s kručícími žaludky! Nebojím se nazvat církevní hodnostáře zloději a vrahy s historickou tradicí! Ti z Vatikánu jsou navíc korunovaní!!! Je to jen můj názor a nikomu ho necpu. Slouží jen jako protiváha lžím a Goebbelsovké propagandě vládnoucí trojkoaličně defraudující páté koloně vlastizrádců!!! To co se za vlády páně Nečase děje není Demokracie ale Autokratický systém zparchantěl s různými monarchismi či totalitou!

Pan Kalousek a pan Nečas všechny ujišťují, že na resituce peníze jsou - bodejť by ne, hodlají si půjčit přes 300 mld a naše jistoty dále seškrtat. Demonstrace - pozvánka na akci Tyhle dluhy nejsou naše v neděli 15.1. od 14:00 - 17:00 na Náměstí Republiky v Praze.

A Lenka Procházková podala trestní oznámení na Petra Nečase a dala si práci a vyložila konečně takřka vše: http://blisty.cz/art/61968.html a na mně bude hodit církvi rukavici a zeptat se jí, zda chtějí dělat něco dobrého, k čemu nepotřebují církvení restituce, ale ...o tom příště.

Aktuality v kauze Procházková-vláda paní spisovatelka oznamuje pravidelně na svých stránkách http://lenkaprochazkova.wz.cz/ - další články ke kauze zde avizované budete patrně pravidelně nalézat v Literárních novinách. Lenk Procházková rozšířila své trestní oznámní o Dominika Duku, což komentuje zde: http://blisty.cz/art/62165.html

NS-LEV21 vykutal a ztotožnil se s názorem na církevní majetek předního právního odborníka první republiky prof. Antonína Hobzy: http://www.vasevec.cz/vip-blogy/cirkevni-restituce-nebo-kradez-za-bileho-dne-co-na-odbornici

Tady je text toho návrhu zákona, abychom všichni věděli jak je tunel hluboký http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=82286

Lenka Procházková: 27.03.12
Přátelé, moje trestní oznámení na premiéra Petra Nečase a všechny členy vlády, které jsem v lednu podala na Nejvyšším státním zastupitelství bylo postoupeno Obvodnímu státnímu zapstupitelství pro Prahu 1 a před několika dny jsem dostala vyrozumnění, že k trestným činům nedošlo a že moje podání tedy nebude postoupeno policejnímu orgánu, ale založeno bez dalšího. Okamžitě jsem podala žádost o přezkoumání na Mětstské státní zatupitelství v Praze. Text zní takto: Vážená paní
JUDr.Jana Hercegová                                                                            č.j. 3 KZN 87/2012
Městské státní zastupitelství
nám. 14.října  2188/9
150 00 Praha 5

Věc:                                                                                                         Praha 26.března 2012
Podnět k vykonání dohledu nad činností obvodní státní zástupkyně v Praze 1 – k přípisu ze dne 2.3.2012 č.j. ZN 91/2012-44                

Vážená paní městská státní zástupkyně,

dne 18. ledna 2012 jsem podala u Nejvyššího státního zastupitelství  trestní oznámení na předsedu vlády Petra Nečase a členy jeho kabinetu kvůli způsobu, jakým řeší majetkové vypořádání s církvemi. K mému oznámení se připojila řada občanů svými samostatnými přípisy, zaslanými různým  státním zastupitelstvím.

Dne 2. března 2012 mi obvodní státní zástupkyně pro Prahu 1 Mgr.Šárka Pokorná zaslala „vyrozumění“, jímž mi sdělila, že mé oznámení jí bylo postoupeno vaším úřadem k vyřízení. Podle jejího hodnocení  popsané jednání podezřelých není trestným činem, mé podání není trestním oznámením, proto nebylo postoupeno k prověření policejním orgánům a bylo bez dalšího založeno.

Názory pí. obvodní státní zástupkyně jsou pro mne nepřijatelné. Předseda vlády a jeho ministři nemají od voličů mandát na to, aby svévolně zmenšili majetek státu ve prospěch soukromé instituce a aby vydali části území státu do právní disposice cizího státu. Nejsem odpůrkyní vyrovnání státu s církvemi jako takového, ale nemohu souhlasit s tím, že vláda postoupila ke schválení zákon, jehož součástí není seznam vydávaného majetku,  nicméně stanoví rozsah majetku, který nemůže být vydán, a za ten je stanovena peněžní náhrada. Při výpočtu náhrady za nevydaný majetek byly svévolně použity podstatně vyšší ceny než ceny obvykle. Je nebezpečí, že zejména církvi katolické bude vrácen majetek, o který přišla při Masarykově 1. pozemkové reformě, a že bude prolomena restituční hranice r.1948. Celý vydaný majetek se dostane do správy papežského stolce. Uvedený postup je svévolnou, úmyslnou zpronevěrou státního majetku.

Jako laik nemám povinnost navrhnout právní kvalifikaci podezřelého jednání a státní zastupitelství není při vyhodnocení podnětu mým názorem vázáno. Přesto jsem se o to pokusila a vyslovila jsem podezření, že předseda vlády Petr Nečas a jeho ministři se dopouštějí zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 zák.č. 40/2009 Sb. v souběhu s tr.č. porušení povinnosti při správě cizího majetku dle §220 zák.č. 40/2009 Sb.   S odstupem času a promýšlením obsahu sdělení pí. Mgr. Šárky Pokorné docházím k názoru, že jejich jednání by v souběhu s tr.činem zneužití pravomoci úřední osoby mělo být spíše posuzováno podle ustanovení hlavy IX díl 1 zák.č. 40/2009 Sb., podle které se stíhají trestné činy proti České republice. V úvahu přicházejí trestné činy vlastizrady dle § 309  odst.1,2 , rozvracení republiky dle § 310 odst. 1,2 písm. a,c, 3  a zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace dle § 315 odst.1, 4.  

V souladu s poučením, které mi poskytla Mgr. Šárka Pokorná v závěru „vyrozumění“ se na Vás proto obracím s podnětem, abyste změnila její rozhodnutí a dala příkaz k postoupení věci k prověření Policii České republiky.
S pozdravem

Lenka Procházková

Na vědomí :
Česká tisková kancelář
Opletalova 5/7
111 44 Praha 1.

Lenka Procházková také napsala BenediktuXVI dopis v pěti jazykových mutacích:

Svatý otče,

tímto otevřeným dopisem se na Vás obracíme jako na nejvyšší autoritu římskokatolické církve, vedeni svým svědomím a též citem pro minulost a její souvztažnost k budoucnosti. Jako občané České republiky chceme vyjádřit údiv nad společným záměrem římskokatolické církve a naší současné vlády převést značné nemovité majetky patřící českému státu do soukromého vlastnictví římskokatolické církve. Kromě těchto nemovitostí, jejichž cena je odhadnuta na 75 miliard korun českých, má ČR po třicet let splácet finanční úhradu, která s inflací může dosáhnout dalších 96 miliard korun českých. Legislativní proces k přijetí zákona, který tento převod zaručí, už probíhá, navzdory nesouhlasu osmdesáti procent občanů naší republiky.

Vztah obyvatel Čech a Moravy vůči římskokatolické církvi prošel v průběhu staletí mnoha zvraty, které dramaticky ovlivnily naše dějiny. I dnešní občané České republiky  stále nesou ve své historické paměti poselství Mistra Jana Husa, upřímného a statečného reformátora. Kazatele, který za svou oprávněnou kritiku pokleslých mravů a praktik římskokatolické církve neváhal zaplatit životem. Jím inspirovaní následovníci – kališníci – dokázali obhájit Mistrův odkaz i proti čtyřem křížovým výpravám a domohli se práva přijímat pod obojím způsobem. Teprve o dvě stě let později, po porážce stavovských vojsk v bitvě na Bílé hoře, nastoupila v našich zemích trestná vlna rekatolizace, elita protestantské šlechty a měšťanstva byla vyvražděna nebo donucena k exilu a jejich majetky  byly převedeny pod novou římskokatolickou vrchnost. Vyhoštěnci v exilu a ani jejich potomci se nikdy nedočkali náhrady za své zabrané majetky. Až reformy habsburského císaře Josefa II. zrušily cenzuru knih a umožnily obyvatelům svobodnou volbu náboženství. Současně  majetky, které držela římskokatolická církev, získaly veřejnoprávní charakter, takže církev s nimi už nemohla volně nakládat. Po založení demokratické Československé republiky se i správcovství římskokatolické církve umenšilo o rozsáhlé nemovitosti zabrané ve prospěch rolníků první pozemkovou reformou (v roce 1919) a posléze její revizí (v roce 1947).  

Zakladatel Československé republiky Tomáš G. Masaryk byl humanistický myslitel, který se ve svém filozofickém díle i svými skutky přičiňoval o svobodu názorů a vyznání. Jako první evropský státník ústavně zrovnoprávnil i judaismus. Mravní odkaz  Tomáše G. Masaryka a jím zdokumentovaný smysl českých dějin se staly tradicí, oporou a  pojítkem i v dobách zlých. V letech nacistické okupace za Druhé světové války a později v období komunistické diktatury a během sovětské okupace byly Masarykovy demokratické ideály šířeny ilegálně a ovlivnily i další generace. Proto dnes působí tristně, když se česká vláda těmito odkazy slovně zaštiťuje, ale prakticky je popírá svými skutky. Chystaný zákon o převodu státních majetků do soukromého vlastnictví římskokatolických (a dalších církevních) subjektů nemá etické, historické a ani právní podklady a koliduje s Ústavou České republiky, neboť protežuje zájmy menšiny proti právům většinové společnosti.   

Po pádu komunistického režimu měla římskokatolická církev veliké sympatie a počet věřících v naší zemi vzrostl. Brzy se však ukázalo, že tento morální kredit není podložen  snahou církevních představitelů o obrodu duchovních hodnot a že jim jde především o získání majetků a tím i mocenského vlivu. Mnohaletý soudní spor o určení vlastníka korunovační katedrály Sv. Víta, který nakonec stát vyhrál, vnímala většina obyvatel jako snahu římskokatolických hodnostářů o přepisování  a vyvlastňování českých dějin. Obdobně veřejnost vnímá i dnešní úsilí římskokatolické církve o „restituci“ majetků údajně ukradených v době komunistického režimu. Návrh zákona, který je dnes předložen ke schvalování Parlamentu ČR, však prolamuje rozhodné datum (25. únor 1948) a zahrnuje do převodu i rozsáhlé nemovitosti, které římskokatolické církvi odňal už Josef II. a následně  pozemkové  reformy z let 1919 a 1947. Pobouření obyvatel Čech a Moravy lze sledovat i statisticky, věřících rapidně ubývá a v současnosti je jich v celkové populaci méně než 10 %.
Duchovní obroda národa v tom smyslu, jak ji římskokatolická církev před více než dvaceti lety proklamovala, se tedy nesplnila. Naopak roste pohrdání vůči římskokatolické církvi a vůči jejím vrcholným hodnostářům měrou, která v moderních dějinách národa nemá obdoby.

Mohli bychom tuto situaci pokládat jen za „lokální“ záležitost, ale pohled do okolních zemí ukazuje, že je obecnější. Se smutkem si uvědomujeme, že skutečné křesťanské principy ve smyslu evangelií, ke kterým se Evropa dosud hlásí, se dnes stávají jen etiketou na prázdné láhvi, z které již živá voda zmizela. K čemu bude církvi bohatství, když ztrácí skutečnou autoritu? Čím chce inspirovat? Jak chce věřící pozvedávat na duchu, když i v kostelech káže o majetcích, které potřebuje, zatímco občané chudnou a státy jsou zadluženy?

Pod rouškou ekumeny navíc římskokatolická církev v Čechách korumpuje i malé církve a náboženské společnosti, když jim slibuje z budoucího zisku drobky. Většina obyvatel Čech a Moravy je však dnes bezkonfesní. A bude jich stále přibývat, neboť skutečná víra nepotřebuje prostředníka, je to dar, s kterým se nedá kupčit, protože sídlí v srdci a nikoliv v chrámech.

Češi a Moravané už kdysi prošli násilnou rekatolizací a nezlomilo je to. Smysl dějin národa nelze přepsat ani popřít, pokaždé se  znovu vynoří,  ozřejmí a utuží. Hrdost národa se nedá ukrást, tak jako pole a lesy. Zákon o převodu majetků, o jehož přijetí tak usilujete, nezajistí, že Češi přilezou po kolenou do kostela, ani nezpůsobí to, že naše děti usednou do církevních škol. Ten výhledový předpoklad je mylný, neboť podle naší demokratické ústavy veškerá moc vychází z lidu, takže už zítra mohou  předkladatelé zmíněného zákona stanout před soudem. Trestní oznámení na ně už podalo několik desítek občanů České republiky.

Omluvte tón tohoto dopisu. Jde o vyjádření zásadního odporu k politice Vatikánu a kdyby se zde mohl podepsat každý český občan, který s ní nesouhlasí, četl byste několik milionů jmen.

S pozdravem

Lenka Procházková (spisovatelka, novinářka)
Václav Dvořák (režisér)
Mojmír Grygar (historik)