Ekologická výchova a osvěta má velký význam

Environmentální (resp. ekologická) výchova obsahuje veškeré výchovné, vzdělávací a osvětové úsilí, jehož cílem je především zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody i společnosti, za místo, ve kterém žijí a které je jim domovem, dbát na smysluplné využívání místních zdrojů, rozvíjet citlivost, vstřícnost, vnímavost a tvořivost lidí při řešení problémů péče o přírodu i problémů lidské společnosti. Environmentální výchovou usilujeme o utváření ekologicky příznivých hodnotových orientací, které kladou důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, a duchovní kvality lidského života.

Cílovou skupinou jsme všichni, bez ohledu na věk nebo vzdělání.

Samozřejmě nejvnímavější skupinou jsou bezpochyby ti nejmladší z nás - děti, a to již od předškolního věku. Právě u nich je největší šance k vytvoření stabilního a zdravého přístupu k životnímu prostředí na celý život, k úctě k přírodě a ke všemu živému, k šetrnosti a uchování přírodních zdrojů i do budoucna pro příští generace.

Cílem ekologické výchovy a osvěty je též objektivní informovanost o stavu a vývoji životního prostředí. Tak, aby lidem, kteří ztratili přímý kontakt s přírodou, bylo vráceno povědomí o prostředí, ve kterém se pohybují a aby se začali chovat šetrně a předvídavě, což vyžaduje určité znalosti, dovednosti a hlavně silnou motivaci k pozitivním změnám, které povedou ke zdravému a funkčnímu prostředí kolem nás.

Ekologická osvěta je i preventivním nástrojem ochrany životního prostředí, protože je nutné si uvědomit, že stále dobře neznáme všechny komplikované zákonitosti vztahů organizmů a prostředí a proto není možné s jistotou určit všechny vlivy lidské činnosti na životní prostředí a v důsledku na lidské zdraví.

Dobrá a kvalitní ekologická výchova vede k přijetí plné zodpovědnosti za životní prostředí a vytváří podmínky pro zapojení každého jednotlivce do jeho ochrany. Zejména jde o informovanost v problematice vlivu jednotlivých vzorců chování na životní prostředí, při řešení ekologických problémů v obci a dále o akce přímo se dotýkající životního prostředí, a to vše přístupnou formou, srozumitelnou každému občanovi. Platí, že čím uvědomělejší občany má fungující sociální stát na vysoké úrovni, tím méně potřebuje příslušných zákonů upravujících jejich chování a jednání.

Ekologická výchova se pečlivě orientuje na jednotlivé obyvatele do cílových skupin tak, aby bylo působení co nejefektivnější. Respektuje stávající zájmy, možnosti a potřeby skupin, vlivy ekonomické, zdravotní, sociální a etické. Přestože spolupracuje se všemi skupinami obyvatel, zvláštní pozornost je věnovaná jednotlivcům, kteří mají možnost dalšího působení na ostatní a tím i ovlivnění pozitivní změny v chování ostatních, jako jsou například pedagogové, podnikatelé, veřejně činné osoby a novináři.

V oblasti ekologické výchovy je bohužel velmi obtížné měřit dosažené hodnoty, protože se úspěšnost nebo neúspěšnost projevuje až v delším časovém období - je to běh na dlouhou trať. Je ovšem jisté, že efektivita se později ukáže nižšími náklady na odstranění vzniklých škod na životním prostředí a zdraví obyvatel a prosperitou společnosti.

Pokud má být ekologická výchova úspěšná, musí se provádět pečlivě, systematicky a soustavně s tvořivým přístupem a trpělivostí. Jsou tři základní směry působení, které jsou navzájem propojeny:

• poskytování informací a vzdělávání formou přednášek, školení, odborné literatury, masmédií, zpravodajů
• vytvoření kladného citového vztahu k okolnímu prostředí účastí na společných akcích nebo vlastní zájmovou činností

• zprostředkování dovedností, které jsou přínosné pro udržitelný způsob života, což je praktická činnost v ochraně životní prostředí, zpočátku pod odborným vedením, posléze aktivní zapojení do uskutečňování konkrétních projektů, apod.

Ekologická výchova dětí.

Výchova dětí se stále více odehrává v interiéru (byt, učebna, sportovní hala, supermarket...) pomocí zprostředkovaných informací. Pokud se děti dovídají něco o reálném, potažmo živém světě, děje se tak ponejvíce prostřednictvím obrázků, textů, počítačových animací apod. Tento způsob výchovy či výuky není v principu špatný, ale sám o sobě nestačí. Spoléhá na to, že "někdy a někde" dojde k propojení (či konfrontaci) předávaných poznatků a vlastních zkušeností. Nebo že při nějakém konfliktu s reálným životem dojde ke správnému a trvalému „nazření“. K tomu ale nedochází, pokud dítě včas (s ohledem na své vývoj) a soustavně nedostává možnost učit se pomocí vlastního prožitku a kontaktu s realitou.

Tím, že se děti stále více uzavírají do virtuálního světa, jsou nedostatečně naplňovány i jejich biologické potřeby - jejich evolučně podmíněné očekávání. Co to konkrétně znamená? Například výzkumy na opicích již v 60. letech minulého století ukázaly, že když v určitém období života znemožníme mláděti přímý fyzický kontakt s matkou, vyvine se z něj asociální jedinec, neschopný dokonce i přirozeného rozmnožování. Víme, že kontakt s matkou je podobně důležitý i pro lidská mláďata, i když konkrétní důsledky mohou být jiné.

Co ovšem zatím nevíme, je to, jaké další podněty musí na lidská mláďata ve správný okamžik působit, aby se z nich vyvinuli zdraví, psychicky vyzrálí jedinci. (Co když je to například běhání venku, házení, šplhání, skákání, zápasení, získávání nejrůznějších zkušeností hmatem, sluchem, zrakem, ochutnáváním... a další činnosti, které ve škole ani doma obvykle nejsou na denním pořádku, případně nejsou ani dovolené? Evoluce nemohla předem očekávat, že v moderním světě budou našim dětem tyto podněty odepřeny.)

Aniž si to v každodenním životě uvědomujeme či připouštíme, popsaná "skleníková" výchova dětí může souviset s řadou civilizačních problémů nebo dokonce onemocnění (nuda a hledání různých forem "úniku ze světa", deprese, neschopnost a nezájem starat se o cokoli živého, nejrůznější výkyvy oproti normálnímu vývoji osobnosti jako přetrvávající infantilita, přecitlivělost či naopak bezcitnost, bojácnost nebo narušení pudu sebezáchovy, neschopnost vnímat přímé informace z přírodního prostředí a pružně na ně reagovat, různé civilizační choroby až celkový pokles vitality).
Poznatky týkající se této problematiky jsou velmi útržkovité, protože soustavný výzkum v dané oblasti není zatím považován za prioritu. V letech 2004-5 byl v Ekologickém centru hl. m. Prahy Toulcův dvůr realizován pilotní výzkum nazvaný "Odcizování člověka přírodě". Přinesl řadu důležitých zjištění, pochopitelně však nemohl toto komplexní téma zcela obsáhnout. Lze samozřejmě využít dílčích informací z různých vědních oborů, získaných i při výzkumu jiných témat. Dosud získané poznatky jsou v každém případě velmi znepokojivé a ukazují, že tato problematika zasluhuje další a soustavnější pozornost.

Poznámky:

V České republice se za posledních 20 let vytvořila, i na evropské úrovni, unikátní síť neziskových organizací, provozujících ekocentra. Jejich snahou je učit, vzdělávat a informovat děti a dospělé o jedinečnosti, spletitosti a vzájemné závislosti všech složek životního prostředí. Probouzet to kladné v nás, co umožní životní prostředí uchovat i pro další generace, je jedním z hlavních cílů ekocenter. Ekocentra pracují nejen s dětmi a studenty, ale i se širokou veřejností, pracovníky státní správy a podnikateli. V souvislosti s tím je jistě smutné, že v současnosti jsou jak ekologické poradny, tak i ostatní neziskové organizace působící v ochraně životního prostředí od státu hrubě podfinancovávané, což zřejmě povede postupně k jejich zániku, viz:

http://www.enviweb.cz/clanek/poradny/89197/verejnosti-hrozi-ze-prijde-o-sluzbu-ktera-ji-pomaha-chranit-zivotni-prostredi

http://www.enviweb.cz/clanek/skoly/89334/neziskove-projekty-konci-chybi-jim-penize-od-statu

Další odkazy:
http://www.lipka.cz

http://www.mzp.cz/cz/akcni_plan_evvo_2010

http://www.vztahkprirode.cz

http://www.terezanet.cz

http://www.senas.cz

http://agentura.koniklec.cz

http://www.ekocentra.cz

Lesní mateřské školky

http://www.lesnims.cz/